MsRepulsive 最近的评测

Git Gud in text (:

Když jsem se dozvěděla, že na Little Nightmares III nebudou dělat původní vývojáři, trošku jsem se "zhrozila", protože první dva díly jsou pro mě ohromná srdcovka. Svou kvalitou zpracování, atmosférou, audiovizuálem, a tím, co v hráči dokážou vyvolat, jsou bezkonkurenční a nasadili laťku vysoko.

Po včerejším dohrání (5 hodin - nevím proč to tu ukazuje 1 hodinu) však můžu s úlevou říct, že mé "zhrození" bylo naštěstí zbytečné. Opravu to je Little Nightmares. A na první dva díly určitě nemá, ale rozhodně se nejedná o zklamání. Přišlo mi, že se Supermassive Games snažili uchopit předlohu, jak jen nejlépe dovedou. Atmosféru udržet dokázali, což je asi to nejdůležitější. Soundtrack, ač není tak zapamatovatelný, je na místě a svět je o něco víc ponurý a vybledlejší, než jsme zvyklí, což se dá říct i o dvojici hrdinů.

Po dvojce bylo jasné, že nejspíš přijde kooperace. Měla jsem obavu, jak si to jakožto sólo hráč zahraju. Umělá inteligence našeho společníka se mi chovala v pohodě, malinko otálela asi jen na dvou místech, ale jinak nebyl problém. Nevím jak z druhé strany - hrála jsem za Low, a AI ovládala Alone. Nabízela by se lokální kooperace, ale ta ve hře bohužel není, což když si přečtete zdejší dojmy, dost zamávalo s hodnocením. A jak se hra chová v online kooperaci také posoudit nedokážu, ale pokud jste se báli, jak si to zahrajete sami, nemusíte.

Celé pojetí se mi nakonec moc líbilo, ale nemohla jsem se ubránit dojmu, že tu a tam se jedná o do očí bijící fanservice. A pokud jste v prvních dvou dílech ocenili momenty výzvy, kdy něco vycházelo dost na těsno - ať už to bylo doskok nebo útěk před jasnou smrtí, tady Vám až tolik o život nejde. Třetí díl hodně odpouští doskoky, útěkové pasáže mi nepřišly tak náročné a málo kdy (oproti předchozím dílům) umřete rukou nepřítele. A nemyslím si, že by mi to šlo líp, než když jsem hrála před 4 lety dvojku. Když jsem dostala do ruky baterku, tak mi bylo jasné, že se budu zase nervovat při míření světlem na nepřátele, abych je udržela nehybné, ale ten moment nikdy nepřišel. Na jednu stranu to byla úleva. Úleva, že mi nepraskne žilka a taky úleva, že se neopakuje herní mechanika, ale přece jen mi to trošku chybělo - ten pocit zoufalství, že přes tohle se možná nedostanu. A když jsem u míření, tak tady došlo k dalšímu ulehčení - už nemusíte mířit u házení předmětů na tlačítko, ani když střílíte lukem. Pokud si vzpomenete na jedničku, tam jste mohli velmi jednoduše spadnout z potrubí nebo prkna, protože jste třeba neodhadli prostředí a šli moc do boku. Tady nic takového většinou nejde, prostě jste chycení v animaci přechodu přes prkno a spadnout se vám omylem nepodaří - další velké ulehčení. A abych to zakončila pozitivně, v jedné části je pěkná nová mechanika, která se vývojářům moc povedla. (nebudu prozrazovat)

TL;DR
Trojka je velmi povedená hra sama o sobě, obstojné pokračování série, které však své předchůdce nepřekoná. Atmosféru si drží, audiovizuálem nezklame, ale nejspíš nepotěší velké ulehčení spousty mechanik. Zkrátka jsem neměla dojem, že mám osud Low a Alone tolik ve svých rukou. Hru však jakožto nadšenec série doporučuju. (ve slevě)

Klady:
+ Atmosféra
+ Audiovizuální zpracování
+ Kooperace (online)
+ Moc pěkná nová mechanika
+ Lze si hru užít i solo
+ Vyvolá a drží napětí

Zápory:
- Fanservice?
- Schází lokální kooperace
- Ulehčení obtížnosti - házení, míření, padání

P.S.: To, že se postavičky nejmenují Forever a Alone mi přijde jako velmi promarněný potenciál! (:
P.S.2: Těším se na REANIMAL!

Vždy se mi líbil koncept Phasmophobie, ale jednak mě bavila spíš na sledování a pak jsem si vždy chtěla takovou hru užít solo. A ono, ne že by to nešlo, ale Demonologist mi v tomhle sedl daleko víc. Jasně, do bodu, ze kterého nevyváznete živí, se můžete dostat, tak jako tak, ale rozmanitost lokací, strašidelných eventů a také moc pěkné grafické zpracování celých lokací i přístrojů, alespoň ve mně vyvolala chuť se pořád vracet a objevovat dosud nevyzkoušené.

Chopíte se první trojice přístrojů, které Vám pomohou zachytit paranormální aktivitu, projdete obydlí, zjistíte, který pokoj je ten pravý a zábava může začít. Klasicky sbíráte důkazy, na základě kterých vyhodnotíte, vůči komu stojíte. Některé typy entit jsou agresivnější a aktivnější, jiné se moc neprojevují a některé mají unikátní projevy. Po tom, co si myslíte, že jste vydedukovali správný druh entity a označíte ji, se můžete vydat domů a odnést si menší odměnu. A nebo trochu zariskovat. Následně Vás totiž čeká pár vedlejších úkolů jako např. posbírat pytlíky se solí, najít sošky nebo pochytat létající orby a nakonec to nejnáročnější - započít jakési vymítání či očistu. Je to boj s časem, protože čím déle se všemu vystavujete, tím více jde Vaše příčetnost do háje, a když skončí na nule, jste pro entitu nejlákavější.

Ozvučení, herní mechaniky, různorodost potvor i map se mi moc libí. Co už se mi méně líbí je, že na danou lokaci dost možná v Demonologistovi nenarazíte poprvé, ale budete ji znát z jiné hry a nebo ji naopak už z Demonologista znát budete a při brouzdání malými indie hororovkami na ni narazíte znovu. Třeba v jiném postavení, jinak přístupnou, nasvícenou, ale minimálně u tří lokací se mi to stalo. Hra má stále podporu, v updatech vychází průběžně další mapy, které nabízejí úplně jiný zážitek, vedlejší úkoly se střídají a každá mapa má svůj unikátní způsob jak se entity zbavit. Design vybavení je asi nejpropracovanější napříč žánrem. Občas narazíte na opravdu kvalitní lekačku a atmosféra je bezkonkurenční.

Klady:
+ Atmosféra
+ Audiovizuální zpracování
+ Design přístrojů
+ Hororovost a lekačky
+ Lze si hru užít i solo
+ Možnost riskovat
+ Různorodost

Zápory:
- Mapy můžete znát z jiných her

The Casting of Frank Stone je typická hororovka z dílny Supermassive Games s hratelností, kterou od nich moc dobře známe. Odehrává se však ve světě známém z jiné hry, Dead by Daylight, asimetrického hororového multiplayeru, kde se proti sobě postaví 1 zabiják a 4 přeživší. Úkol je jasný, buď opravit 5 generátorů, otevřít brány nebo poklop a utéct před vrahem a nebo v roli vraha všechny přeživší zabít a obětovat je zdejší temné entitě. Všechno tohle a mnohem víc z Franka Stona přímo stříká. Je to vlastně jeden velký fanservis plný sběratelských předmětů a eastereggů odkazujících na DBD. Podtrhnuté audiovizuálními efekty, QTE a odkazy z DBD.

Krom toho se opět setkáváme s partičkou lidí, kde se těžko hledá někdo vyloženě sympatický. Linda mi sedla asi nejvíce, ale už mě ta většina protivných, přeafektovaných, arogantních nebo jinak nesedících lidí přestává bavit. Přeháním a je mi jasné, že je to záměr. Tohle všechno začalo už v Until Dawn, ale občas by mohli trošku ubrat.

Jakožto DBD hráče mě každá zmínka, objev i odkaz potěšil, pobavil nebo přímo nadchl. Ale vůbec si neumím představit, jak hra může působit na hráče, kteří svět DBD neznají, nikdy se se hrou nesetkali a vůbec tyhle odkazy nejen, že neocení, ale vůbec nezaregistrují. Možná to pro ně bude jen průměrná hra s hodně divným koncem a s nadprůměrným audiovizuálem, protože tam posun od posledních dílů The Dark Pictures antologie vidím. Ale jinak naprosto chápu, že hra sklízí rozporuplné reakce.

Osobně mi hra jela až na některé úvody do kapitol dobře (pár vteřin záseků, než se všechno načetlo). Všimla jsem si glitchujících vlasů, asi mi odjelo tlačítko na stěně i s výtahem, ale jinak žádné pády, bugy ani jiné problémy, které by mě odrazovaly nebo rušily při hraní. Podle zdejších ohlasů však bylo takových, kterým to hraní znepříjemnilo, hodně. Nemluvě o failu při startu, kdy hra nešla první půlhodinu po vydání stáhnout a došlo k nějaké chybě, kdy to lidem stahovalo 0 - 300mb místo souborů hry.

Za sebe hru doporučuju, jelikož jsem si ji celou maximálně užila a bavila mě asi nejvíce hned po Until Dawn a Little Hope. Ale velkou roli v tom hraje fakt, že mám v DBD přes 2k hodin a všimla jsem si většiny referencí. Samotnou by mě zajímalo, jak bych to vnímala bez toho, ale bohužel není jak. Maximálně po nějakém těžkém úrazu hlavy. DBDčkařům doporučuju, lidem co předlohu neznají bych asi radila koupit hru ve slevě/počkat až bude v Humble Choice a nebo k tomu přistupovat s nadhledem.

Klady:
+ Atmosféra
+ Audiovizuál
+ Příběh
+ Ztvárnění DBD světa
+ Konec (pro DBD hráče)

Zápory:
- Charaktery postav
- Konec (pro neznalé DBDčka)
- Místy moc krátké scény z daného období - možná až moc střihů
- Technické problémy při vydání, bugy, glitche a záseky (pro ostatní)


P.S.: Pokud je mezi Vámi někdo, kdo DBD nezná a hru jste do/hráli, budu ráda, když mi třeba do komentáře napíšete, jak hra působila na Vás nebo se klidně stavte ke mně na stream, podělit se o své dojmy tam.

DON'T SCREAM má fajn koncept, ale už horší provedení.

Jedná se o horor, který Vás nechá 18 minut bloudit po lese snímajíc Váš mikrofon. Pod nohy Vám hází náhodné události, budovy či jiná zajímavá místa, která během průzkumu přinášejí z pravidla lekačky. Problém není ani tak se u hry hlasitě nevylekat, jako spíš nedrcnout do mikrofonu, neuchcechtnout se, nebýt přerušen hlasitým sousedem, mazlíčkem, zákeřným rodinným příslušníkem/spolubydlícím nebo třeba nekýchnout. Nebo si neuprdnout... To vše je totiž bráno jako "zakřičení" a hra se resetuje. A pokud se náhodou strachy nehnete z místa, odpočet oněch 18 minut se pozastaví.

Nevím jak moc technicky je to dneska možné, ani zda to UE5 podporuje, ale asi by nebylo špatné v budoucnu zvážit implementaci nějaké umělé inteligence, která by byla schopná tyhle náhodné neovlivnitelné zvuky vyfiltrovat a vyhodnotit je jako nezávadné.

I přes to, že hra není zdaleka hotová a bude v budoucnu obohacena o další obsah ji však doporučuji, jelikož mě to bavilo a pravděpodobně si ji zahraji příští rok touto dobou znovu, abych viděla kam se posunula a co nového přináší.

Survival adventura, kterou jsem rozehrála asi 11 let po tom, co jsem se dozvěděla o její existenci. Mnohokrát jsem na ni dostala chuť, ale nikdy se k ní nedokopala. Až do teď. A že jsem poslední momenty nevěděla, zda ji vůbec dotáhnu do konce. Proč? O tom se rozepíšu.

Není to typický survival, spíš některými mechanikami velmi originální a nevídaný. V kůži doktora nakaženého morem se probouzíte na ostrově, kde by se měl údajně vyskytovat lék. Vše co víme je, že jej namícháme ze 3 látek, ale které to jsou ani jak je získáme absolutně nemáme tušení. První originální věc je, že hra stojí na objevování flóry kolem nás. Utrhneme kytičku, doktor si ji poznačí do deníku, pod mikroskopem zjistí její vlastnosti a co by z ní šlo případně jednotlivě nebo v kombinaci s jinou získat. Nemusí vše objevit nutně sám, občas narazí na poznámky bývalých obyvatel ostrova či členů výzkumného týmu, který tu byl ze stejného důvodu. Ale co se nimi stalo?

Dalším originálním prvkem je pohyb a orientace herní postavy. V ruce máme kompas, neodhalenou mapu, jejíž útržky objevíme v různých kempech, a kterou si triangulací můžeme rozšiřovat. Chůze je krkolomnější a hlavně má jakousi formu setrvačnosti, čili našlapuji opatrně. Nejednou se mi stalo, že jsem výšlap neubrzdila a pak se svalila z útesu. Nebo, že jsem chůzí z kopce nabrala takovou rychlost, že to Robert neuchodil a rozplácnul se. Po několika kotrmelcích. Někdy pan "Padavka" uklouzne jen tak, třeba na hlíně. Jindy pan "Mamlas" začne nesmyslně couvat a klade odpor. Zároveň toho jakožto nemocný člověk moc nevydrží, neuběhá a neuplave. Nakonec mi to však přišlo jako super nápad, který ne vždy může působit šťastně. Mnohdy je to na nervy jdoucí.

Prostředí bažin, džungle i travnatých lesů je velmi pěkné a na první pohled dost svádí k bloudění. Nakonec je však dostatečně různorodé i zapamatovatelné na to, aby se hráč rozkoukal. Zvuky přírody jsou fajn, pohled na zapadající či vycházející slunce nad hladinou oceánu je taky moc pěkná podívaná a v noci je opravdu černočerná tma. Naštěstí ji můžete prospat. Audio i vizuál jsou obstojné a žasnu nad tím, jak se to bratrům Johnsonovým povedlo dát dohromady. Nemůžu se ubránit pocitu, že tento projekt byl jejich osobní a srdeční záležitostí.

No a pak je tu technický stav, na který nevím zda jsem měla smůlu nebo hrála roli zrovna má sestava, konstelace a počasí. Pominu-li dva pády hry při hodně tvrdém pádu pana "Vošousta" při běhu z kopce, tak po asi 9 hodinách hraní nastalo peklo. Hra začala náhodně padat u pití z lahve.. a pití ze džbánu. A nahlédnutí do mikroskopu. Při tom, co jsem si lupla prášek na horečku.. vlastně žádná interakce nebyla jistá. A nakonec se mi "buglo" rozhlížení kolem sebe, takže jsem TABovala jak vzteklá, abych se mohla otočit doprava/doleva. Asi 2x se mi stalo, že mi začaly předměty v ruce glitchovat do takové míry, že jsem místo do mikroskopu koukala do velké rozplyzlé textury. No byla to psina. Po asi 40 nešťastných pádech během 3 hodin hraní jsem se rozhodla, že tedy hru dohraji další den. A naštěstí jsem ji již bez pádu dotáhla. (Zkoušela jsem komunitní patch, reinstal, instalaci z SSD na HDD a nepřišlo mi, že by cokoliv pomohlo)

Na jednu stranu velmi oceňuji kombinaci originálních mechanik a nápadů, které jsem v žádné jiné hře doposud neviděla. Na tu druhou to byly i dost krušné chvíle, kdy jsem nevěděla, zda hru kvůli bloudění, neschopnosti si uvědomit měřítko na mapě, padání hry nebo dost náročné chůzi, dohraji.
Ve výsledku je to parádní originální kousek. Ale nevím, zda si k němu ještě někdy najdu cestu.
Hru bych doporučila lidem, kteří ve hrách rádi zkoumají prostředí, kochají se přírodou nebo objevují nové neotřelé herní mechaniky a hratelnost.

Klady:
+ Atmosféra
+ Herní mechaniky
+ Chůze (pro někoho)
+ Orientace (pro někoho)
+ Originalita
+ Poutavost
+ Prostředí
+ Výprava

Zápory:
- Bugy
- Glitche
- Chůze (pro někoho)
- Orientace (pro někoho)
- Pády hry

Na tyhle hry jsem opravdu levá. Nemluvě o mé neschopnosti cokoliv vydedukovat, zároveň prostě nestačí, že si něco přečtu. Mnohdy ani několikeré čtení nepomůže a stejně se pak blbě ptám, co to dělá a na co to je. I přes tyto moje osobní patálie jsem z této české hříčky naprosto nadšená. Po necelých pěti hodinách hraní můžu říct, že temná atmosféra ze hry jen srší a je vskutku povedená. Stejně tak si užijete podkreslující hudbu, která se v noci pěkně dramaticky mění. Vizuální stránka je originální, jednoduchá a zároveň hezká. Nás i naše slovenské bratry jistě potěší implementovaná čeština a více zatím soudit nemůžu. Jasné však je, že to bude výzva. Už jen vzhledem k ceně a také tomu, že za hrou stojí jediný vývojář, který do Light Bringera investoval 2 roky práce, bych hru doporučila alespoň vyzkoušet.

A jak, že se Light Bringer hraje? Na starosti máte obelisk, který musíte v noci ubránit před armádou temných potvor. Přes tu chvilku, co máte ve dne, se pak snažíte co nejefektivněji sesbírat materiály pro výstavbu zdí, střílecích věží a jiných užitečných budov na obranu, případně se postaráte o případné opravy. Čas kvapí!

Klady:
+ Atmosféra světa
+ Grafika
+ Hudební podkreslení
+ Koncept
+ Vyšší obtížnost (hodnotím na základě prvních úrovní)

The Medium, další hororový počin od tvůrců Layers of Fear, mého milovaného Observera či Blair Witche, který se může chlubit zajímavým prvkem - možností přechodu do potemnělejšího světa plného zoufalství, který existuje vedle toho našeho, ale málo-kdo o jeho existenci ví s takovou jistotou, jako naše hlavní hrdinka. Obdařeným médiem je od mala, a ač to občas vnímá jako strašlivé prokletí, snaží se z něj vymáčknout to nejlepší.

Umíte si vůbec představit, jaký život to musí být? Od malička je nakukování do světa mrtvých vaší součástí, je to pro vás nová norma, zvykáte si a zároveň se smiřujete s nepochopením vašeho okolí. Ze začátku to může vypadat, že jste si v předškolním věku našli třeba imaginárního kamaráda. Jenže takové hrůzy, které reálně vnímáte kolem sebe, si všichni obyčejní lidé kolem vás neumí představit ani v té nejhorší noční můře. A přestože je to s vámi takovou dobu, nikdy si plně nezvyknete na chvíle, kdy vnímáte oba světy najednou. A nejhorší na tom všem je, že jste na to sami. Tohle není věc, se kterou by se člověk mohl jen tak svěřit. A zajisté to ze začátku mnohokrát zkoušel. Jenže tam se setkal nejspíš akorát tak s nepochopením, odsouzením, výsměchem a odloučením.

Hra stojí na fixních kamerách. Těch je podle slov vývojářů 473. Nepočítejte tak s klasickou akční adventurou nebo snad survival hororem ze třetí osoby. Další věcí je rozdělení obrazovky na dva světy. O tom, že se renderují zároveň jste určitě slyšeli, ale možná vám stejně jako mně hned nedošlo, že to není myšleno jako možnost přepínat mezi nimi zcela svobodně, kdykoliv se vám zamane. To nejspíš zatím není ani technicky možné. A pokud ano, určitě ne v tak krásné detailní grafice jako má The Medium. Po většinu času světy vidíte vedle sebe. Sem tam mají rozdílný úhel kamery, nabízí se tak možnost vnímat větší kontrast a rozdíl mezi nimi. A ono to na těch prvních screenech takhle prezentováno bylo, ale i přes to jsem se tak nějak vnitřně domnívala, že se jedná spíš o srovnání. Zkrátka mi to vůbec nedošlo. Osobně se mi však tento prvek velmi líbí. Hráč si o to více uvědomí, jak absurdně komunikace s druhým světem může vypadat v tom našem. Že v davu lidí, by si asi odpovědět nebo snad i navázat fyzický kontakt s bytostí na druhé straně, jen tak netroufnul.

Graficky je hra moc pěkná. Potěší možnost nastavit velikost titulků, tučnost, přidání jmenovky, barevně rozlišit konverzující a podobně. Jasně, dneska to má spousta her, ale když si vzpomenu na The Order: 1886 a jeho prťavé titulky, každá hra s možností je nastavit, si u mě nepatrně šplhne. Když jsem hru zapnula, řekla jsem si, že i přes doporučení na obrazovce - použít ovladač, zkusím klávesnici a myš. To jsem ani ne do pěti minut přehodnotila a zapojila DualShock. Jenže jelikož se jedná o záležitost na Xbox a windows, rozhraní na PlayStationový ovladač nepodporuje. Takže ze začátku hádáte, co které tlačítko dělá. Poměrně rychle jsem si však zvykla a do ruky se mi to dostalo samo. Za mě má hra na ovladači velmi intuitivní a logické rozložení. Ovládala se mi dobře. Klávesnici a myš tedy hodnotit nemůžu. Hudební doprovod se povedl, ale asi si nevybavím žádnou ikonickou skladbu. Nestalo se mi, že bych si šla hledat soundtrack a pustila si něco konkrétního. Jeho kvality mu však nelze upřít. Herecké výkony byly podle mě fantastické. Hlasoví herci k postavám seděli. Pana Troye Bakera cpou snad všude. Aby se nám ale neoposlouchal - to asi nejde :)))

Příběh se postupem hry pomalu rozkrývá, zapadá do sebe a nakonec mě překvapilo jak moc nám ho vlastně vysvětlili. Layers of Fear? Vůbec jsem se nechytala. Observer? Tam mám také spoustu mezer. Ale v The Medium to vše do sebe zapadalo a nemám tolik otázek, kolik jsem čekala. Jasně, nad koncem můžeme smýšlet všelijak. A stejně mi vrtá hlavou pár věcí - jako kde skončil Jack a zda byly naše pochybnosti o jeho poslání na druhou stranu na místě.. Co se stalo matce a proč nám to dávala Lily za vinu? , ale to nejpodstatnější nám naservírovali na zlatém podnose.

Nakonec jsem si pročítala pár recenzí. A vidím, že ze hry ostatní hráči nejsou ani zdaleka tak nadšení, jako já. Fixní kamera, nemožnost se pořádně bránit a nejspíš i mylná představa toho, co od hry vlastně čekat, udělalo své. Mě dokázala akorát překvapit a nadchnout a celých těch 9 hodin jsem si ji náramně užívala. Hltala každé písmenko, echo i setkání se záhadnou Sadness. Mám ze hry zkrátka dojem, že je vše tak, jak mělo být. Že to dopadlo, jak mělo a nemůžu si vybavit nic, co by mě na ní štvalo nebo zklamalo. Ve finále, určitě nikdo z nás nedostal přesně to, co čekal. Já jsem si jistá akorát tím, že si tento skvělý herní zážitek velmi ráda zopakuju.

Klady:
+ Atmosféra
+ Audiovizuální zpracování
+ Herecké výkony
+ Nastavení titulek
+ Originální kombinace staronových herních mechanik
+ Pojetí světa "za oponou" a zdejších bytostí
+ Příběh

Zápory:
- Krkolomnější ovládání
- Optimalizace (občas záškuby RTX 2070 Super na 1440p60fps s medium/hight nastavením při streamu, 1x mi hra spadla a radil se se mnou divák, kterému nešla hra spustit vůbec)
- Rozhraní pouze pro Xbox ovladač

Lightmatter je logickou hrou stojící na mechanice "stín je láva". Chodíte po areálu výzkumného střediska Lightmatter a snažíte se manipulovat se světelnými zdroji tak, abyste mohli dojít na správné místo, pro další světelný zdroj a nebo přímo do cíle.

V první řadě mě hra okouzlila svou minimalistickou, a přesto velmi detailní grafikou. Příběh vyprávěný podobným stylem jako v Portalu mi sedl. Občas jsem se pousmála nad absurditou situace a jindy mi zdejší vědátor lezl pěkně krkem. Logické hádanky mi místy daly pěkně zabrat. A postupně přituhovalo. Hra sice zabere asi jen 4 - 5 hodin, ale že se u ní zapotíte Vám garantuju. Mně úspěšně zavařila mozek a to těsně před koncem. Nakonec jsem ji však na jeden zátah dohrála a byl to velmi pěkný herní zážitek, na který jen tak nezapomenu a milovníkům logických her ji doporučím. I když je pravda, že bych se za dvojnásobnou dávku výzvy a herního času určitě nezlobila.

Klady:
+ Grafická stylizace
+ Herecké výkony
+ Herní mechaniky
+ Logické hádanky, jejich úroveň a obtížnost
+ Prostředí

Zápory:
- Herní doba (pro někoho)

V létě vyšla PC verze Death Stranding. Pro mě osobně několik let nejočekávanější hra. Čekala jsem hlavně nezapomenutelný filmový zážitek a zároveň trochu nudy během nekonečného doručování. Omyl. Doručování mě chytlo do tak velké míry, že se Samovo stehno pyšnilo plným počtem hvězd. A filmový zážitek byl nakonec ještě lepší. Našly se dojemné momenty, vtipné a dokonce pár trapných, ale neřekla bych, že je to vyloženě špatně. Jiná mentalita, trošku záměr. Zkrátka různé situace, stejně jako v běžném životě. A konečné rozuzlení je něco, co stojí za veškeré momenty bloudění, trápení, nervy a pokud jste přesvědčeni o tom, že by Vás nekonečné túrování, jezdění a donášení mohlo unudit k smrti, tak to přece jen alespoň zkuste. Těch pár posledních hodin rozhodně stojí za to! A vlastně i jakékoliv hlubší poznání Vašich parťáků. Každá scéna v sobě skrývá symboliku, smysl pro detail a ohromný talent tvůrců. A pokud prahnete po akci, nemusíte zoufat. Můžete se jí sice většinově vyhnout a stejně tak si ji i záměrně najít.

Krom hereckých výkonů, scénáristických a režijních kvalit a výborného hudebního doprovodu, musím vyzdvihnout svět. To jak je zpracován, pojat a co se za ním skrývá. Opravdu si neumím představit, kde se taková fantazie v člověku bere. Vidím za ním roky práce. Jsou v něm nejrůznější odkazy na autorovy inspirace, životní oblíbence i na první pohled zcela obyčejné věci. Na konci vše krásně zaklapne. Graficky je hra nádherná, má zajímavou barevnou paletu a kameru. Postavy, které navštěvujete a potkáváte v rámci své donáškové povinnosti i dobrovolnosti, jsou různé. Lidi jsou různí. Jeden Vám leze na nervy, druhý je sympaťákem se vším všudy a sem tam se objeví i někdo velmi záhadný či nečitelný.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Důraz na nenucený multiplayer, kdy se občas potkáte s jiným hráčem, vzájemně si pomůžete obestavit svět užitečnými mosty, cestami, lanovkami a sem tam narazíte na vhodně zakotvené lano, mi přišel nadčasový. Můžete tomu věnovat hodiny, pomáhat si, něco spoluhráčům nechávat ve schránkách či doručit jejich ztracený náklad. Dokonce si pomůžete v boji. Za mě parádní mechanika!

Jediným neduhem pro mě osobně bylo uživatelské rozhraní. Nevyznám se v něm vlastně do teď. Že jdou brát nějaké prémiové zakázky jsem si všimla až po dohrání příběhu a do zjištění, že je můžu zrušit, uběhlo pár desítek hodin. To přisuzuju zejména své roztěkanosti a nevšímavosti. Na druhou stranu jsem rozhodně nebyla jediná. A nakonec musím zmínit můj úsměvný přešlap ze začátku. Tak trošku jsme pozapomněla nainstalovat aktuální grafické ovladače, a tak mi pak neglitchovaly pouze stopy vyvržených věcí ze začátku, ale i samovy vlasy, vousy a obočí. Sem tam nějaký objekt. Do dvou hodin napraveno. A od té doby mi za celých 115 odehraných hodin 5x zmizela akorát stěna v Samově pokoji a jednou jsem jela v neviditelném náklaďáku. Jinak vše šlapalo jak mělo. Emoce hra vyvolat umí, stejně tak dobrý pocit či dojetí nad skvěle odvedenou prací vývojářů.

Klady:
+ Česká lokalizace
+ Detaily, maličkosti, spousta odkazů
+ Herní doba
+ Hudební doprovod
+ Nezapomenutelný filmový zážitek
+ Pojetí světa
+ Příběh, výprava, scénář
+ Umění
+ Zajímavá kombinace herních prvků

Zápory:
- Nepřehlednost uživatelského rozhraní